Měkký pískovec tu tvoří plošiny, rozdělené řadou údolí a kaňonů, které probíhají ve směrech sever – jih a východ – západ. Tyto směry jsou totožné s rozpukáním kvádrových pískovců. Svahy jsou strmé, často tvořené skalními stěnami a skalními městy. Dříve se oblast výstižně nazývala Polomené hory a od konce 18. století byla cílem romantických výletů. Členitost krajiny byla tehdy díky zemědělsky obdělávané krajině nápadnější, s mnoha výhledy do okolí. To inspirovalo i mnoho romantických malířů. K. H. Mácha sem umístil děj svých Cikánů. Původními lesy jsou zde především borové doubravy a dubohabrové háje, na skalnatém podkladu pak reliktní bory. U potoků převládaly olšiny. V hlubokých údolích je původní i smrk a jedle. Zalesňování zde probíhalo v druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Výsledkem jsou převládající smrkové a borové monokultury. Celkem tu sice roste 39 druhů lesních dřevin, z toho je ale 15 druhů nepůvodních. Postupná přeměna lesů na přirozenou druhovou skladbu by trvala asi 200 let.