Pěnovec u sv. Jana vznikl v jezírku. Jeho zdroj je jasně v okolních vápencích – voda je postupně rozpouští a tak se může jinde ukládat. Voda, která proniká do vrstev vápence a rozpouští je však vytváří i jeskyně. Generace jeskyňářů se do tohoto zatím neobjeveného systému snaží dostat. Místní názvy ještě povzbuzují. Stydlé vody – jsou to snad pěnovce, jeskynní sintry a krápníky? Propadlé vody – to přece není nic jiného než ponory, místa, kde povrchová voda mizí pod zem. Za velkých dešťů se zde voda skutečně ztrácí v mísovitých závrtech. Jenomže tam, kde prosákne voda, není dost místa k tomu, aby se tu protáhl i člověk.