V dobách ledových byla většina krajiny bez souvislé vegetace, Vítr mohl z velkých loch snadno odnášet drobná zrníčka hornin a vytvořit na jiných místech závěje naváté hlíny nebo písku. Hlína (spraš) je vápnitá, soudržná, vytváří svislé stěny. V meziledových dobách, kdy byla teplota srovnatelná s dnešní (dokonce často i o několik stupňů vyšší), se vytvořily na spraších půdy - většinou černozemě, které pohřbila další vrstva spraše z následujícího chladného období.

Zeměšská rokle vznikla na místě bývalého úvozu. Příležitostné vodní záplavy po silných deštích a jarním tání vyhlodaly docela solidní rokli. Hliněné stěny kaňonu se tyčí až do výše 16 m. nich jsou tmavší vodorovné pásy - pohřbené půdy z meziledových dob.

Na okrajích rokle je zbytek stepní vegetace (mimo jiné i hlaváček jarní a modřenec tenkokvětý), přežívají zde i vzácné druhy stepních bezobratlých. Dno rokle je zalesněné, v podrostu je hájová květena s dymnivkou dutou a sasankou hajní.